Kde Ondráš všude byl

Zbojnické pověsti kolovaly od XVIII. století na celém východomoravském a slezském karpatském území. K nejkrásnějším legendám slezských Beskyd patří pověsti o beskydském zbojníkovi Ondrášovi z Janovic (1680-1715). Legendy o Ondrášovi se tradovaly v ústním i písemném podání zejména na území Valašska, Lašska a celého Slezska, a přecházely i na teritorium slezskopolských Beskyd. Nejnovější vědecké práce, zabývající se problematikou zbojnictví v Karpatech uvádějí, že historické zmínky o slavných činech zbojníka Ondráše pocházejí z poměrně širokého území. Kroměříž, Uherské hradiště, Ždánický les, Chřiby, Trenčín, dokonce i Vroclav či Rijeka, to všechno jsou místa, kudy Ondráš putoval.

Zbojník Ondráš žil v letech 1680-1715 a byl prvorozeným synem janovického fojta Ondřeje Fucimana a jeho ženy Doroty. Ondřej převzal fojtský úřad po smrti svého bratra Jana Fucimana. Jan zemřel dva roky před Ondrášovým narozením, tzn. roku 1678. Ondřej se tedy, jako nejstarší mužský potomek rodu, stal fojtem. A stejně tak to mělo být s jeho prvorozeným synem Ondrášem. Ale ještě za Ondrášova života se stal roku 1709 fojtem jeho bratr Jan, jehož smrtí roku 1724 končí fojtování Fucimanů v Janovicích.

Ondráš měl celkem osm vlastních sourozenců (Jana, Jakuba, Annu, Dorotu, Magdalénu, Jiřího, Kateřinu a Josefa) a dva nevlastní (Tomka a Marianu). Ondrášova matka umírá roku 1708. To měl Ondráš 28 let. Fojt Ondřej se tedy podruhé oženil.

Vzhledem k tomu, že se na zahradě domu v Dobré, kam se roku 1710 provdala a kde žila Ondrášova sestra Magdaléna (provdána za Jakuba Brantala) našel poklad mincí z Ondrášovy doby, je pravděpodobné, že Ondráš své sourozence navštěvoval.

 

Místa informačních tabulí

A. Skalka

Jeden z pokladů zbojníka Ondráše a jeho zbojnické tlupy je ukryt právě tady, na nevýrazném vršku Skalka, v klínu skalky, která se jakoby rozevírá. Nemá ale smysl kopat a hledat poklad dnes nebo zítra. Skalka se sama otevře na Velký pátek, když vyřknete tu správnou zaklínací formuli. A pozor, „Sezame, otevři se!“ to rozhodně není.

B. Gírová

Gírová je pověstmi opředená hora. Jedna z nich praví, že tady Ondráš se svou družinou ukryl poklad lakomého žida z daleké Lanckrony. Žida zde nechal stít a jeho hlavu položil na místo úkrytu, aby za trest poklad hlídala. Dodnes židův duch poklad hlídá a ve skalách a jeskyních Čertových mlýnů se jeho hlava zjevuje. Podle pověsti zdejší horalé také zjistili, že Gírová je jeskyní propojena s horou Godulou, kde je ukryt další Ondrášův poklad. A další z pověstí říká, že Gírová má jméno po zbojníkovi Jurášovi (Jíra moravsky psané Gíra), který se zde údajně skrýval po Ondrášově smrti.

C. Velký Stožek

Na Velkém Stožku je ukryt veliký poklad, který Ondráš s Jurášem odnesli ze zámku v Ustroni a v noci jej ukryli pod vrcholem. Pověst vypráví, že se jednou tři horalé rozhodli poklad vyzvednout a v noci na Velký pátek stanuli na Stožku s nářadím a čarodějnou knihou. Jeden předčítal, země se otevřela a dva už tahali kotel plný zlaťáků, který se objevil. Byl ale přetěžký, a tak ten, co četl, odložil knihu, přestal zaklínat a šel jim pomoci. A to neměl dělat. V tu chvíli vyšlehl ze země obrovský plamen, poklad se propadl a země zavřela.

D. Karpentná

Obec Karpentná je rodištěm hudebního skladatele, dirigenta, spisovatele, zakladatele a dlouholetého ředitele státního souboru písní a tanců Śląsk (Slezsko) Stanisława Hadyny (1919-1999). Jeho píseň Ondraszek a pásmo horalských písní a tanců Zbójnicka bałada proslavilo náš region po celém světě. Že se v tomto kraji vždy zpívalo, dokládá i pověst o Hance, která na svahu hory Ostrý přepěkně zazpívala Ondrášovi.

E. Godula

Jedna z pověstí o hoře Godule praví, že ve zdejších jeskyních ukryl své poklady pán Lysé hory, zbojník Ondráš. Aby ne! Lysá hora je přece na dohled! Jiná vypráví, jak horalé zjistili, že Godula je jeskyní propojena s horou Gírová, kde je ukryt další Ondrášův poklad. Zdejší horský hotel Ondráš nabízí nejednu pochutinu odkazující na zbojníka Ondráše a jeho legendu.

F. Český Těšín - Cieszyn

V Těšíně a jeho okolí žili četní autoři, kteří Ondrášův příběh sepsali a ve sbírkách Muzea Těšínského Slezska mají hned dvě historická zobrazení Ondrášovy smrti: olej neznámého umělce Juráš nad mrtvým tělem Ondráše a olej neznámého lidového umělce s názvem Juráš zabíjí Ondráše (vývěsný štít ze staré janovické krčmy). Po Ondrášově smrti ve sviadňovské hospodě byl jeho vrah Juráš spolu s dalšími zbojníky poslán do Těšína pro odměnu a až na místě se přesvědčili o tom, že padli do dobře nastražené léčky. Zbojník Juráš byl odsouzen k trestu smrti a v roce 1716 byl pro výstrahu popraven lámáním pomocí okutého kola. Jiná pověst říká, že byl pověšen na těšínském Galgenbergu (Šibeniční vrch). Na severním konci Těšína, v Marklovicích, se nachází přírodní rezervace Kopce. Je tam jeskyně Ondrášova díra a lidová pověst říká, že to byla Ondrášova skrýš nebo že tam zbojníci ukryli poklady.

G. Skoczów

Ve Skočově žil a tvořil spisovatel Gustaw Morcinek (1891-1963). Dosud nejdelším uměleckým zpracováním ondrášovských pověstí v polské literatuře je jeho historický román Ondraszek (1953). Od roku 1928, kdy otiskl první vyprávění O zbójniku śląskim Ondraszku přes Ondraszkowe ostatki a povídku pro děti Przedziwna historia o zbójniku Ondraszku, se Morcinek neustále vracel k ondrášovské látce.

H. Wisła

Podle místních pověstí mladý Ondráš utekl před vojenským odvodem a svou družinu utvořil z podobných dezertérů. Zbojníci působili i v okolí Visly a zanechali tady své poklady zakopané v hlubokých lesích. Ve sbírkách Beskydského muzea ve Visle najdete dva současné obrázky malované na skle s tradičními motivy zbojnického tance a Ondrášovy smrti. Na hřbitově „Na Groniczku” je pohřben Stanisław Hadyna (1919-1999), hudební skladatel, dirigent, spisovatel, zakladatel a dlouholetý ředitel státního souboru písní a tanců Śląsk, mj. autor známé písně Ondraszek:

I. Wielka Czantoria

Pověsti vyprávějí o velkých pokladech ukrytých v tajemné hoře Čantoryji. Jelikož Ondrášovi zbojníci působili také v okolí Ustroně, možná se jedná o kořist z jejich výprav zakopanou v hlubokých lesích. Na Čantoryji se prý před staletími konávaly tance pohanské i náboženské obřady. Tuto bájnou slezskou horu také zdobí pověst o spícím vojsku, které se probudí, až bude slezskému lidu nejhůř, a bude pak trestat nespravedlnost a zlo.

J. Koniaków

Podle pověsti byly na hoře Ochodzité ukryty Ondrášovy poklady. Existují také svědectví, že zbojníci často navštěvovali zdejší salaše a byli zde i pohřbíváni. Dle pověsti stál v koňakovské krčmě kamenný stůl a byl to stůl zbojníků. Tady si obušky vysekávali do stolu počet uloupených peněz. Na Kubalonce zbojníci utopili zdejšího ovčáka Kubu v ženčici a pomstila se jim jeho dcera Dorka. Pověst říká, že Ondrášovy poklady hlídá poslední zbojník, který je v Istebné pochován.

Další zajímavá místa

1. Cieszyn

Díky historickým pramenům víme, že zločinci odsouzení k trestu smrti odcházeli na svou poslední cestu od malé kapli, která stojí dodnes pod viaduktem vedle železniční tratě, kousek od nádražní stanice Cieszyn (viz foto). Popraviště se nacházelo na těšínském šibeničním kopci, který dominuje nad městem. Dnes je na tomto místě sídliště zvané ZOR, které vzniklo v 50. letech 20. století.

2. Chotěbuz Podobora

Ve zdejším lese potkala Ondráše chudá žena, která šla na trh do Těšína. Nikdy dříve ho neviděla, jen slyšela, že prý chudým pomáhá. A tak zbojník vzal veliký štůček sukna, naměřil od buku k buku a podal ženě. K tomu ještě přidal štůček plátna a poprosil, aby se občas pomodlila za Ondrášovu duši. O něco později šla tudy jistá bohatá žena. Když se jí zeptal na Ondráše, vykřikla, že je to hrozný člověk a přála mu, ať ho čerti seberou. Tak ji nepoznán poprosil, aby mu na trhu v Těšíně koupila dvacet cvočků, kterými se kdysi kůže k podešvi přibíjela a předem jí zaplatil. Když se pak tudy vracela, chtěl ty cvočky spočítat, a tak je vzal, ukládal je na kmeni ostrými konci nahoru. Když skončil, uchopil paničku a posadil ji na ně a řekl, že teď má aspoň památku na Ondráše.

3. Louky

Dle pověsti byly ukryty Ondrášovy poklady ve zdejším Dečmánku, jenž byl divoký a plný děr. Všichni věřili, že tam straší zlí duchové, kteří střeží Ondrášovy poklady. Tvrdili, že viděli, jak se tam na Velký pátek sušili na slunci zlaté peníze. Lidé věřili, že ty peníze lze získat, přehodí-li se přes ně kovuprostý předmět. Tehdy prý zlí duchové ztratí nad nimi zlou moc. Jednou o Velkém pátku šel tudy ševcovský učeň. Náhle zpozo¬ro¬val, že nedaleko mezi kamínky v trávě se něco blyští v ranním slunci. Nad zemí v tom místě plál modrý plamínek. Udivený mladík si připomněl pověsti o zakopaných pokladech a nečistých si¬lách, které je střeží. A tak sňal z nohy krpec a přes ty peníze jej přehodil. V tom okamžiku plamí¬nek zmizel, něco jeklo a peníze se pro¬padly do země. Vystrašený mladík pelášil domů a tam o všem vyprávěl otci. Ten hned poznal, v čem je háček a proč se v lese peníze propadly do země. Když synovi před časem sám krpec z volské kůže šil, ulomil se mu hrot šídla a ten zůstal v kůži. Rozho¬dli se, že to zkusí za rok znova. Když se čas přiblížil, na Velký pátek, hned po východu slunce, šli spolu do Dečmánku. Již z dálky oba viděli modř plamínku i zlaťáky, lesknoucí se v raním slunci. Syn se k ohýnku přiblížil, sundal z nohy nový krpec a přes peníze jej přehodil. I tentokrát plamínek okamžitě zhasl, ale peníze se neztratily, zůstaly na místě ležet. Zlí duchové už nad nimi pozbyli svou moc. Syn s otcem posbíral peníze do kapes, ale protože v tom místě ještě zahlédli železnou skříňku, chtěli ji také dostat. Jak se tak lopotili s vytahováním skříňky, projel kolem nich cvalem jezdec na černém koni. Jen se po nich mlčky výsměšně podíval a odcválal. Za chvíli se na pěšině objevil ubožák na vychrtlé herce, která sotva stála na nohou. Přesto ji jezdec stále poháněl a ptal se, zda jel tudy před chvílí pán na koni. Nikdo z nich neodpověděl, a tak se jezdec znova ptal, zda ho ještě dohoní. "Čerta dohoníš ", ozval se tentokrát syn. V tom okamžení se jezdec pekelně rozche¬chtal a zmizel v lese. Železná skříňka se v tu ránu propadla do země a otec se synem si v poslední vteřině úskokem zachránili život. Jinak by se byli propadli do země i oni. Oba pochopili, že ti jezdci byli zlí duchové a že peníze nejsou všechno.

4. Tošanovice

Pověst o tom, jak Ondráš kupoval v Tošanovicích koně a napálil koňského handlíře.

5. Nýdek

Dle pověsti byly ukryty Ondrášovy poklady v Nýdku-Hluchové „pod Czuworkem“.

6. Ostrý

Dle pověsti se Ondráš na Ostrém (1044 m n. m.) potká se švar¬ným děvčetem. Zve ji, aby šla se zbojníky, ale dívka nechce. Má ráda svého chlapce a krásu slezských hor. Za upřímné přiznání je bohatě odměněna. Jiná varianta této pověsti vypráví, že daleko široko pod Beskydami nebylo švarnější děvušky než Hanky z Ostrého. Byla hodná, pilná a ráda si zpívala při každé práci. Bydlela s rodiči na úbočí hory Ostrý v malé dřevěné chaloupce. Jednou kolem procházela Ondrášova zbojnická družina. Jak očarováni zůstali zbojníci stát a naslouchali, jak se Hančin jasný hlas nese po horách. Když Hanka dozpívala, přistoupil k ní ten nejkrásnější a nejsilnější z nich. Zeptal se Hanky: "Víš kdo jsem?" – "Dobře vím. Kdo by v našem kraji neznal Ondráše," odpověděla mu dívka a mile se na něj usmála. "Líbíš se mně i mým kamarádům Hanko," řekl Ondráš. "Pojď dělat hospodyni mně i mým kamará¬dům. Budeš nám nemilejší sestrou a mně vším." Hanka neváhala s odpovědí: "Mám již velmi staré rodiče. Za nic na světě je v jejich starobě neopustím, ani pro tebe, Ondráši, ne." – "Teď se mi, Haničko, líbíš ještě víc. Tady máš ode mně na památku" – podal Hance rudé korálky. Ale Hanka schovala ručky pod fěrtoch a dárek přijmout nechtěla. Proto ji je Ondráš pověsil na krk se slovy: "Vezmi si je Haničko za to, že miluješ své staré rodiče a že ráda zpíváš. A buď tak hodná, zazpívej nám ještě." Co se zpěvu týče nebylo Hanku třeba dlouho prosit. Hned se její píseň rozléhala prosluněným gruněm. Usmíval se Ondráš a v rytmu Hančiny písničky sekal do kamene ležícího opodál, velikosti dosahujícího Ondrášova pasu. Sekal, až si valašku ztupil. Když Hanka dozpívala, políbil ji Ondráš obě tváře a ukázal na kámen. "To jsem vytesal během tvého zpěvu, na památku našeho setkání." – " Jé, jé, Ondrášova sekyrečka", vykřikla s podivem Hanka." I já si budu celý život vzpomínat, že jsem zpívala zbojníčkům a zvlášť tobě, Ondráši." Na rozloučenou podala ručku a Ondráš ji ještě vtiskl políbení do jejích havraních vlasů. Potom již odcházeli a Hanka jim mávala, dokud jí nezmizeli v lese. Nejvíc Ondrášovi. Vryl se do jejího srdéčka. Ještě dnes určitě ten kámen na Ostrém leží. Ale kdo už ho najde? Čas i déšť dávno již smyly stopy sekyrečky z Ondrášova kamene.

7. Písek

Dle pověsti i zde „na Moczarzi“ byly ukryty Ondrášovy poklady.

8. Velký Polom

Dle pověsti zde byly ukryty poklady, které zde schovali Ondrášovi zbojníci, když je stíhali portáši na cestě z Uher.

9. Studeničné

Dle pověsti u pramene na Studeničném ( 717 m n. m.) byly ukryty Ondrášovy poklady.

10. Mionší

V pralese Mionší, malebné přírodní rezervaci, je Zbojnická polana. Na začátku 18. století prý Ondráš často chodil do Lomné a podle pověsti právě v Mionší ukryl svůj poklad spolu se závětí.

11. Dolní Lomná

V kopcích nad Dolní Lomnou je lesní ústraní, kterému se říká Kostelky (kóta 953 m.n.m.), a nedalekým skalkám se říká Noclehy. Dnes víme, že se tady scházeli na tajných bohoslužbách v XVII. století pronásledovaní protestanti. Lidová fantazie spojovala tato místa s ukrytými Ondrᬚovými poklady kvůli jejich tajemné atmosféře a tajným náboženským praktikám.

12. Salmopol

Zdejší regionální hostinec je raritou už proto, že jeho starší část (viz foto) ještě patří k Visle (čili vlastně Euroregionu Těšínské Beskydy) a druhá, za pomyslnou hranicí, která probíhá někde upro¬střed komplexu budov, patří do Szczyrku (Euroregion Beskydy). Také tady mají na jídelním lístku, který stylově zdobí dřevěnou stěnu, chutné jídlo s názvem „Pieczeń zbójnika Ondraszka”. Odtud je možno se vydat k Malinowské jeskyni (také Ondrášova jeskyně) pod vrchem Malinowská skała (1152 m n. m.). Podle lidových pověstí se zde skrývali husité a v 16. a 17. století proná¬sle¬do¬vaní protestanti. Na začátku 18. století se tady ukrýval i Ondráš se svými zbojníky a v jeskyni pak schovávali to, co se jim podařilo uloupit .

13. Górki Wielkie

K obci Brenna patří i vesnice Górki Małe a Górki Wielkie, v nichž se nachází Muzeum ŽOFIE KOSSAK-SZATKOWSKÉ, spisovatelky, která proslavila Těšínské Slezsko a Beskydy v polské literatuře. V její knize Wielcy i mali najdeme i ondrášovský příběh s názvem Historia Ondraszka Szebesty, zbójnika (1927). Autorka zde podlehla romantickému pohledu na slezské zbojnictví. Obdiv pro zvlᬚtnost prostředí, které Kossak-Szatkowská polské literatuře objevila, nevydal více než literárně barokní pojetí ondrášovské látky. Zřejmě se autorka chtěla k Ondrášovi vrátit, ale nakonec realizaci svého úmyslu, zdá se, přenechala spisovateli Gustawu Morcinkovi.